Kapitola 1, náhled stran 6-7 - Historie vzniku prvních tříkolek sahá až do válečných let a je zmapována hned v úvodní kapitole. Lze se zde dozvědět, který z bratrů tříkolku vymyslel a který se více zasadil o sériovou výrobu.
Kapitola 2, náhled stran 64-65 - Sériová výroba strojů se rozbíhá počátkem padesátých let pod hlavičkou družstva Velo. Co předcházelo vstupu bratrů Stránských do družstva? A jak vypadaly první roky výroby?
Kapitola 3, náhled stran 86-87 - Koncem roku 1955 již výroba vozítek běží zcela bez dohledu a vlivu jejich konstruktérů. V kapitole Dědictví bratrů Stránských se lze dozvědět, že vše nešlo úplně snadno.
Kapitola 4, náhled stran 116-117 - V první polovině šedesátých let přichází dvě nové pohonné jednotky. Konečně je vyřešeno spouštění motoru startérem spolu s výkonnějším dobíjením. Historie výroby Velorexů v letech 1963 – 1971 je popsána v další části knihy.
Kapitola 5, náhled stran 142-143 - Velorex, to jsou především tříkolové stroje v různých provedeních. Jenže pod hlavičkou hradeckého družstva vzniklo také několik různých čtyřkolových vozítek. Byly často vyrobeny jen jako prototypy, v nejlepším se dočkaly malé nulté série, v historii značky ale hrají důležitou roli.
Kapitola 5, náhled stran 164-165 - Velorex, to jsou především tříkolové stroje v různých provedeních. Jenže pod hlavičkou hradeckého družstva vzniklo také několik různých čtyřkolových vozítek. Byly často vyrobeny jen jako prototypy, v nejlepším se dočkaly malé nulté série, v historii značky ale hrají důležitou roli.
Kapitola 6, náhled stran 184-185 - Závěr výroby vozítek ve Velodružstvu patřil čtyřkolovému modelu 435-O. Těchto strojů bylo vyrobeno pouze 1380 kusů. Šestá kapitola pojednává o vzniku, výrobě a problémech spojených s tímto vozítkem, které si mezi motoristy příliš obliby nikdy nezískalo.
Kapitola 7, náhled stran 204-205 - Vozítka se v Solnici nejen vyráběla, ale také opravovala a upravovala. K těmto účelům byla již v padesátých letech otevřena specializovaná opravna, která majitelům umožňovala udržovat jejich vozítka v provozu. O tom, kolik práce s tímto úkolem zaměstnanci opravny měli se věnuje další část knihy.
Kapitola 8, náhled stran 216-217 - Žádné jiné vozidlo snad nebylo tolik upravováno, jako právě tyto plátěné tříkolky. Ne každá úprava ovšem obstojí i z odstupu několika desítek let. Těm, které za pozornost určitě stojí, je věnována osmá kapitola.
Kapitola 9, náhled stran 254-255 - Velorex stále vzbuzuje emoce. Ty současné jsou ale výrazně odlišné od emocí, které vyvolával v dobách socialismu. V deváté kapitole je shrnuto dění okolo tříkolek – setkání majitelů od osmdesátých let do současnosti a dálkové jízdy, které se svými hadráky podnikli majitelé v roce 2009, nebo třeba před čtyřiceti lety.
Kapitola 10, náhled stran 282-283 - Tříkolky OS-KAR/Velorex prošly v průběhu let technickým vývojem i změnami vzhledu. Typ 16/350 je všeobecně nejznámější, ale cesta k jeho výrobě byla dlouhá. Podívejte se, jaké sériově vyráběné modely mu předcházely. Nezapomněli jsme ale ani čtyřkolový stroj typu 435-O. Technická řešení, která se postupně ve výrobě uplatnila jsou popsána v textu a dobře viditelná v rozsáhlém obrazovém materiálu.
Kapitola 11, náhled stran 358-359 - Bez bratrů Stránských by tříkolky OS-KAR a později Velorex nevznikly. Popis jejich životních osudů proto v knize chybět nemůže.